Chovatelská stanice koček

Proč je tolik důležitý průkaz původu?

Ačkoliv se Vám může zdát, že PP je pro kočku naprosto zbytečná věc, u ušlechtilých koček tomu bývá právě naopak.

Téměř všechna plemena koček, která byla šlechtěna člověkem, jsou geneticky tak či onak zatížená. Zejména z počátku šlechtění plemen muselo docházet k inbreedingu, kdy se sledovaly hlavně žádoucí exteriérové vlastnosti. Inbreeding (tedy např. křížení matky na syna a jiných příbuzných koček) však také zapříčinil právě výskyt různých dědičných onemocnění – jako např. HCM (onemocnění srdce) nebo PKD (onemocnění ledvin). Nejsem genetik, abych tady mohla sáhodlouze vysvětlovat, jak přesně to funguje ale hodně zjednodušeně to je tak, že pokud se střetnou dva jedinci se stejnými předpoklady pro jistou vadu, pak se tato vada projeví u jejich koťat. Proto je v podstatě jediná jistota, jak si ušetřit spoustu probdělých nocí kvůli kočce, které nemůžete pomoci, pořídit si kotě s PP, kdy máte jistotu, že nedošlo k inbreedingu. Téměř všichni chovatelé nechávají své chovné kočičky na tato onemocnění testovat, aby si i oni byli jistí, že koťata z jejich vrhů budou zdravá a bez genetických zatížení. Všechny kočky, u kterých je prokázáno geneticky způsobené onemocnění, nejsou zařazovány do chovu, aby nemohli tyto nemoci přenášet dál na své potomky.


Koťata bez PP jsou často exteriérově jen vzdáleně podobná plemenu, za nějž jsou vydávána. Tzv. PP rodičů jsou také často falšována (neboť na internetu je dostatek „materiálu“) a nezřídka kdy dochází právě k příbuzenskému křížení či zakřížení naprosto odlišného plemene nebo sousedovic mourka, který je sice výborný myšilov, ale jinak velice divoký a plachý. Koťata Vás pak sice mohou překvapit příznivou cenou, ale například také PKD nebo i FeLV či FIV a mimo to ještě svou ne příliš očekávanou povahou. V tom nejhorším případě, pak můžete doslova za takovou kočičku nechat u veterináře mnohonásobně více než za dvě nebo tři koťata s PP a stejně i přes veškerou snahu může zůstat léčba bezvýsledná.


Toto souvisí rovněž i s věkem koťátka v době, kdy opouští domov. Chovatelé Vám předají koťe ve věku 13týdnů, kdy je již zcela socializované, kompletně naočkované a je na svojí matce zcela nezávislé. Dřívější odstav koťat od matky je zlý a rovněž se může vše nakonec obrátit v noční můru. Toto platí i pro kočky domácí, kdy byste nikdy neměli chtít či nechat si věnovat kotě dříve než v devíti týdnech. Často se lidé koťat zbavují již ve čtyřech až šesti týdnech, kdy teprve začínají sama přijímat potravu, avšak se neustále přiživují mateřským mlékem, z něhož mimo jiné dostávají tak potřebnou imunitu. Takováto koťata pokud jsou odebrána matce velice brzy jsou nezřídka také později na svém člověku doslova závislá, vůči ostatním zvířatům a občas i lidem velice žárlivá. Poruchy chování způsobené příliš brzkým odběrem jsou velice těžko odbouratelná. Proto nebuďte smutní z toho, že kotě ve věku 13 týdnů již není úplné miminko a radujte se z toho, že jste počkali a dali tak Vašemu novému koťátku vše, co jste mu do 13 týdnů dát mohli.

09.10.2010 22:09:39
ivakrutilkova
IMGP94501.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one